Predátorské časopisy

Existuje mnoho "vydavatelů", kteří zneužívají princip Open Access ve svůj prospěch. Vyskytuje se řada podvodných/pseudovědeckých publikací, které jsou založeny primárně k vybírání autorských poplatků. Takové publikace neprocházejí kvalitním recenzním řízením, a proto často nemají vysokou odbornou kvalitu, publikovaná fakta nejsou ověřena/potvrzena recenzenty, a v odborné komunitě nejsou takové publikace vnímány důvěryhodně. Pro takové časopisy a vydavatele se vžil název "predátorské časopisy/vydavatelé" (scam OA journals/publishers; predatory OA journals/publishers; questionable journals/publishers). Publikování v takovém zdroji není vhodné, doporučujeme neznámé časopisy pořádné prověřit a publikování v nich zvážit.

Hranice mezi predátorským časopisem a méně kvalitním časopisem není jednoznačná, ale výsledný efekt pro autora je v podstatě stejný. Je na zvážení autora, kde publikovat, jaké komunitě své výsledky poskytnout.

 Základní návody:

Základní návod k ověření důvěryhodnosti časopisu poskytuje průvodce na stránce Vím, kde publikuji , případně původní verze Think. Check. Submit.

Základní návod k ověření důvěryhodnosti konference poskytuje průvodce na stránce Think. Check. Attend.

K tématu vyšlo mnoho článků, zajímavý přehledový článek vyšel v prosinci 2019 v časopise Nature.

U jakých typů publikací lze narazit na predátorské jednání?

• Samostatné časopisy
• Kolekce časopisů jednoho vydavatele
• Konference (samotné akce i sborník publikovaný např. v predátorském časopise)
• Knihy - vydavatelé typu tzv. vanity press (vydání na zakázku), kde autor platí za publikování knihy, nicméně vydavatel nezajistí běžné redakční práce. Např. Lambert Academic Publishing, součást Omniscriptum Publishing Group (dříve VDM Verlag Dr. Müller) - nejčastěji oslovují absolventy s nabídkou publikování závěrečné práce. Princip je stejný jako u časopisů - chybějící kontrola kvality, vysoké náklady, nízká čtenost, nemožnost následně výsledky publikovat u seriózního vydavatele.

Ve kterých oborech se vyskytuje nejvíce časopisů s predátorským jednáním?

• Společenské a humanitní obory, vzdělávání, medicína, biomedicína, farmakologie, přírodní vědy obecně (bez specializace), zejm. biologie, chemie, obecně inženýrství.

Proč jsou predátorské publikace "nebezpečné"?

• Publikace neprojdou kvalitním recenzním řízením. Jejich obsah je diskutabilní, publikované informace nemusí být důvěryhodné, mohou obsahovat i závažné chyby nebo zavádějící závěry.
• Autor nedostane své výsledky k požadované vědecké komunitě, čtenost a citovanost takových publikací je diskutabilní.
• Protože jsou výsledky již publikované/zveřejněné, není možné je využít znovu pro seriózní publikaci.
• Diskuse s takovým vydavatelem ohledně stažení (popř. opravy) článku nebývá úspěšná.
• Autor spojí své jméno s nedůvěryhodným vydavatelem, což snižuje jeho reputaci. Publikace zůstává dohledatelná a "není cesty zpět".

Co je pro predátorské časopisy charakteristické?

• Žádné či fiktivní recenzní řízení („Review in 3 weeks, Publishing in 72 hours“ - viz příklad 1). Recenzní doba je příliš krátká na to, aby mohla proběhnout kvalitní recenze.
• Zrychlený redakční proces, chybějící proofreading, absence finální kontroly článku autorem, publikování neodsouhlasené verze článku.
• Obtížná komunikace s redakcí.
• Velmi nízké procento odmítnutých publikací (práce nízké úrovně).
• Nedodržování publikačních standardů.
• Agresivní či velmi podbízivé praktiky získávání příspěvků (opakované e-mailové pozvánky k publikování v časopise či účasti na konferenci).
• Snaha být co nejobecnější, obecné názvy, geograficky zavádějící názvy (např. "European journal of ..." se sídlem v Indii).
• V názvu se často vyyskytují spojení "journal of advances in...". "journal of current trends in...", "journal of research in ...", "journal of modern trends in...", "international journal of ...".
• Parazitování na jménech prestižních časopisů, zavádějící názvy časopisů a konferencí. Např. záměna pořadí slov v názvu časopisu, velmi podobná a zaměnitelná zkratka názvu časopis (viz př. 2), rozšíření názvu renomovaného časopisu (např. přidaný člen: Journal of... versus The journal of... ) apod.
• Parazitování na známých jménech a uvádění známých vědců v redakčních radách bez jejich vědomí.
• Zcela stejná redakční rada pro více než jeden časopis z různých oborů u jednoho vydavatele.
• Nejisté sídlo vydavatele (neexistující adresa, jen P.O. BOX).
• Neexistující nebo jen obecný emailový kontakt na redakci (kontaktní formulář, obecný emailový účet, např. gmail.com).
• Informace na webových stránkách si protiřečí, zejm. licenční a autorskoprávní podmínky. Např. publikování pod licencí CC a požadavek na podpis autorské licenční smlouvy/copyright agreement.
• Uváděné fiktivní hodnoty různých hodnotících faktorů, v jejichž názvu zavádějícím způsobem používají slovní spojení „Impact Factor“ (např.: "Global Impact Factor", "Universal Impact Factor"), popřípadě zkratku ISI (Původně tzv. Institute for Scientific Information, firma založená zakladatelem citačních rejstříků a dlouhodobý producent WoS), predátorským rejstříkem je např. "International Scientific Indexing" apod.
• Uvádění širokého seznamu rejstříků, ve kterých je časopis indexován, přičemž často jde o indexy pochybné úrovně, popř. o formální indexy, jejichž cílem není kontrola obsahové stránky - odborné úrovně časopisu (např. Google, Google Scholar, CrossRef/DOI - agentura pro přidělování identifikátoru DOI).

Jak časopis zkontrolovat?

• Získat si na časopis (popř. na vydavatele) reference (od kolegů, z důvěryhodných diskuzních fór apod.).
• Pročíst si články z časopisu a zhodnotit jejich odbornou úroveň.
• Kontrola vydavatele, zda se jedná o známou a důvěryhodou instituci v oboru.
• Pokud je uvedena hodnota Impakt Faktoru, popř. tzv. ISI indexing, musí být časopis uveden v rejstříku Journal Citation Reports databáze Web of Science.
• Kontrola v registru DOAJ - registr Open Access časopisů. Zařazení časopisu do registru podléhá posouzení editora z daného regionu, lze jej považovat za určitou formu "whitelistu". Seznam není zdaleka úplný, absence časopisu na seznamu nemusí nutně znamenat nedůvěryhodný časopis.
• Kontrola databází, ve kterých vydavatel uvádí indexování časopisu:
  • Kontrola odborných databází - je dobré zkontrolovat, zda se jedná o odborné databáze, které kontrolují kvalitu obsahu. Např. Web of Science, Scopus, Ebsco, ProQuest, Elsevier, Chemical Abstracts (CAS), PubMed Central, BioMed Central, Inspec, BASE apod.
  • Vydavatelé uvádějí databáze/vyhledávače, které jsou známé, indexování v nich je téměř automatické, ale kvalitu nekontrolují: Google, Google Scholar, Crossref (registrace DOI), ROAD, WorldCat apod.
  • Vydavatelé uvádějí mnoho neznámých registrů pochybné kvality. Např. Index Copernicus, DRJI, Academic Keys, ResearchBib, dokonce i SCI-Hub apod.
  • Kontrola pravidelné indexace časopisu v databázích - je dobré zkontrolovat, zda je indexován pravidelně a systematicky. V dané databázi může být náhodou indexováno jen několik vybraných článků, případně mohlo být indexování již ukončeno (právě např. z důvodu poklesu kvality časopisu).
• Beall's list - blog obsahující mimo jiné kritéria a seznam potenciálních predátorských časopisů a vydavatelů vytvořený knihovníkem Jeffrey Beallem (University of Colorado) byl v lednu 2017 autorem stažen. Přesto aktivity J. Bealla daly podnět pro rozeznání praktik podvodných vydavatelů a ukázaly způsob, jaké aspekty u časopisů a vydavatelů sledovat. Z nich čerpá i tato stránka.
• Na Beallův seznam navazuje řada aktivit - zveřejňují archiv původního Beallova seznamu a poskytují kritéria pro rozeznání predátorských časopisů. Záměrně jsou anonymní. Lze je s opatrností považovat za informativní seznam potenciálně predátorských časopisů a vydavatelů. Zajímavá jsou shrnutí kritérií k rozeznání potenciálně podvodného časopisu. K těmto aktivitám patří např.: Beall's list of predatory journals.
• V případě konference je třeba prověřit organizátora, instituce, které ji zaštiťují a časopisy, ve kterých organizátoři slibují zveřejnit své příspěvky.
• Kontrola ISSN v registru ROAD (pouze pro formální ověření existence ISSN).

Příklady z praxe